Kdo byl Tomáš Grulich.
Doktor filozofie, historik, senátor, zakladatel první porevoluční Montessori školy v Praze, stavitel, buditel, sadař a moštař.
Nepřísluší mi se ohlížet za celým jeho životem a dílem, poznala jsem z něj jen zlomek. Ale ten zlomek byl zásadní: pro mě osobně, ale především pro rozvoj českých škol v zahraničí, podporu výuky jazyka a zachování kulturního dědictví, které v zahraničí v tamních Češích, jejich dětech a vnoučatech Česká republika má.
Poznala jsem ho jako předsedu Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí v roce 2012. Měla jsem nesčetněkrát možnost s ním situaci „novodobé porevoluční migrace“ Čechů do zahraničí diskutovat. Situaci té nové svobodnější vlny, která navázala na dědictví všech svých předchůdců z těžších etap emigrace, odkud nebylo návratu.
Podpořil všechny konference českých škol v zahraničí, které jsme pořádali: vždy přišel osobně, promluvil o vývoji legislativní situace, na které během roku jeho Komise pracovala, odnesl si další podněty. Měl osobní lví podíl na všech zásadních změnách školského zákona, které byly ve spolupráci s ministerstvem školství učiněny ve prospěch vzdělávání dětí v zahraničí a ve prospěch ulehčení jejich případného návratu do České republiky.
Pod jeho vedením se uskutečnily mimo jiné i tři velké konference v Senátu ČR, na kterých měl spolek ČŠBH možnost se podílet. Byly zaměřené na novodobou migraci, její situaci, vazbu na mateřský stát; všechny s hlavním cílem narovnat vztah státu a zahraničních Čechů-krajanů, napravit staré křivdy a začít budovat nové vztahy; umožnit „novým zahraničním“ Čechům chovat zemi jejich původu v lásce, vracet se do ní s radostí, mít chuť ji rozvíjet, a i to i finančně.
Jeho bilance je v této oblasti více než pozitivní. Podařily se již zmíněné změny školského zákona, které se v praxi osvědčily. V roce 2013 byl přijat zákon o dvojím občanství – tedy o navrácení českého státního občanství lidem, kterým bylo odňato v dobách bývalého komunistického režimu, nebo těm, kteří se ho museli vzdát z důvodu nemožnosti mít dvojí státní občanství. V roce 2019 byl zákon rozšířen o přímé potomky těchto občanů.
Komise pod jeho vedením iniciovala ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí vznik Meziresortní komise pro Čechy žijící v zahraničí při kabinetu ministra zahraničních věcí. Na stránkách MZV následně vznikl odkaz pro Čechy a krajany žijící v zahraničí s názvem Užitečné informace pro Čechy žijící v zahraničí, kde naleznou informace o “ běžném dni a životě“ pro případ jejich návratu do ČR, a další důležité informace a kontakty na ministerstva, která mají ve své gesci krajanskou problematiku.
Tomáš věnoval obrovské úsilí přijetí zákona o korespondenční volbě, který by de facto vrátil volební možnost Čechům žijícím v zahraničí. Této základní svobody mohou totiž užívat jen velmi omezeně. Věděl, že účast Čechů žijících v zahraniční dočasně nebo trvaleji na politickém dění v České republice je klíčem k jejich zájmu o ni, společenském a ekonomickém.
Starost o to, aby se i tuto novelu podařilo dotáhnout, ho neopustila ani v závěrečných dnech.
Naposledy jsem mu psala v den XII. mezinárodní konference českých škol v zahraničí, abych mu řekla, že se dílu, které tak usilovně podporoval, dobře daří.
Tomáši, děkujeme za vše!
Lucie Slavíková-Boucher
předsedkyně spolku Česká škola bez hranic
členka Konzultativní rady Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí
