Knihy doporučuje PhDr. Jitka Kendíková, ředitelka Základní školy a Gymnázia J. Gutha-Jarkovského, Praha 1.
Vít Janota: Kdyby houby měly klouby
Abecedu učíme se,
brzy budem číst a psát
celá třída už se třese
„Dokážem to? Jistě! Snad…“
Tímto čtyřverším začíná báseň Abeceda, která otevírá rozvernou sbírku hravé poezie z pera a tužky Víta Janoty. Autor nás zavede na malá dostaveníčka s různými předměty denní potřeby, jako jsou kartáček, zátka, špunt, výlevka, mušle či hodinky. Zažertujeme se s ním s některými zvířaty, třeba včelkou, ježkem, antilopou, myší či medvědem. Vezme nás s sebou do tmy, na koleje či do Prahy. Básničky až na nepatrné výjimky tvoří strofy obsahující čtyři verše. Autor vesměs používá střídavý rým. Poetika textů připomíná svou hravostí dětská říkadla, často ale chytře přináší nějaké moudro či čtenáře nenápadně poučují o chodu světa. Verše svým jemným humorem pobaví, někdy mile překvapí – báseň o mušli není o vápenaté schránce mořského živočicha, jak by se mohlo zdát, ale o pisoáru. Kniha je navíc typograficky velmi zajímavá. Každé z básní patří jedna dvoustrana, která navíc obsahuje velmi zdařilé ilustrace, jež ve zdánlivě jednoduchém stylu, ale s obrovskou mírou fantazie vytvořil sám básník. Proč by sbírka Kdyby houby měly klouby měla patřit do knihovny každého učitele? Leckdo by mohl namítnout, že ho verše nezajímají, že zrovna tyhle Janotovy texty jsou určeny spíše dětem nebo že je třeba číst závažnější či odbornější texty. Jenže právě v téhle knize nás čeká lehkost, humor, nadsázka i laskavý nadhled. Čtenář se nad ní zastaví, zasměje a dopřeje si v hektickém období školního roku a předvánočního shonu chvíli jen pro sebe. Zároveň lze jednotlivé básničky velmi dobře využít ve výuce, primárně samozřejmě v hodinách českého jazyka a literatury, ale stejně dobře i v jiných předmětech, třeba v přírodopise (příkladem toho může být text Houby, který dal jméno celé sbírce), ale i v matematice (Horizonatála a vertikála). Autorovy verše pedagogům umožní se se svými žáky nejen poučit, ale také pobavit a zasmát a zároveň vše nebrat tak moc vážně. Jak sám Janota v samém závěru uvádí, knihu napsal, nakreslil, vlastním fontem vysázel a graficky upravil pro radost sobě i všem hodným dětem. Tak se s ním nebojme vrátit do dětství a tuhle radost díky jeho milé knize prožít.
Janota, V.: Kdyby houby měly klouby, 1. vyd. Praha, Dauphin 2023, 70 s.
Delphine de Vigan: Děti nade vše
V současné společnosti hrají velkou roli sociální sítě. Ve školním prostředí se opakovaně řeší, jak moc je používají děti a dospívající. Diskutuje se o tom, jaká rizika časté používání sociálních sítí má, jaká nebezpečí tam na mládež číhají. Co když ale není největším nepřítelem či rizikovým faktorem neznámý predátor, ale vlastní rodič? Právě tenhle aspekt sleduje ve své knize Děti nade vše francouzská spisovatelka Delphine de Vigan. Hlavní postavou (záměrně nepoužívám označení hrdinkou) románu je Mélanie, matka dvou dětí Sammyho a Kimmy, žijící ve zdánlivě ideálním, spokojeném manželství. Mélanie se v mládí zúčastnila reality show, v níž zcela propadla. Přesto tento formát pořadu miluje a obdivuje jejich vítěze. Líbí se jí s tím spojené pozlátko – sláva, davy obdivovatelů. Proto si vybuduje svou vlastní „bublinu obdivovatelů“ a stane se z ní hvězda rodinných videí, která denně publikuje na sociálních sítích. Do centra pozornosti vystaví své dvě malé děti, které slouží jako „modely“ k propagaci zboží všeho druhu a jako herci ve falešné hře na ideální rodinu. Tento životní koncept přináší obrovské možností zdánlivé popularity ve formě lajků a obdivných komentářů, ale také velký finanční zisk. Co na tom, že celý život rodiny je podřízen schematickým pořadům, v nichž děti rozbalují krabice, nakupují ve stanoveném čase výrobky od jednoho písmene, jedí domluvené zboží a stávají se tak de facto malými otroky? Nic z toho Mélanie nevidí ani si nic takového nechce a neumí připustit. A to v podstatě ani ve chvíli, kdy je malá Kimi unesena… V tomto momentě vstupuje do příběhu vyšetřovatelka Clara, která představuje naprostý protipól hlavní postavy. Žena vychovaná v akademickém prostředí, dosud zcela netknutá virtuální internetovou realitou. Nenechte se ale mýlit, tenhle román rozhodně není detektivka. Nebudu ale dál čtenáři prozrazovat, jak děj knihy pokračuje, protože jej nechci ochudit o možná trochu nečekané vyústění příběhu. Knihu Děti nade vše rozhodně doporučuji všem pedagogickým pracovníkům. Přináší totiž velmi zajímavý pohled na různé současné trendy života lidí na sociálních sítích. Ten se pro některé osoby, dospělé, často bohužel i děti stává důležitějším než život reálný. Autorka románu nastiňuje mnohé aspekty tohoto sociálního fenoménu. Sleduje různé roviny problému – etické, psychologické, ale i právní. Kromě toho se dotýká i dalších závažných společenských témat, např. pocitů osamělosti současné mládeže, ale i různých podob dnešní rodiny. Kniha nutí k zamyšlení nad současným stavem společnosti. I když se odehrává ve Francii, čtenář vidí jasné paralely s naším prostředím. Autorka ukazuje, jak vše ve falešném virtuálním světě funguje, že tamní popularita v opravdovém reálném životě vlastně nic neznamená. Zároveň poměrně detailně popisuje, k jak velké destrukci osobnosti může v důsledku nadměrného používání sociálních sítí dojít. Román je napsaný velmi čtivě a působí autenticky, místy až děsivě. Je zajímavým a přínosným příběhem o dospělých, kteří mohou svým rozhodnutím zničit život svým dětem, i když si myslí, že pro ně dělají jen to nejlepší.
De Vigan, D.: Děti nade vše, 1. vyd. Praha, Euromedia Group, a.s. – Odeon 2021, 310 s.
