Fotografie: soukromý archiv
Mgr. et Mgr. Dana Prudíková, PhD. působila do konce loňského roku ve funkci náměstkyně ministra školství. Před jejím odchodem z ministerstva jsme jí položili několik otázek:
V rámci tvého fungování ve funkci náměstkyně ministra školství pro řízení sekce legislativy a strategie jsme měli nespočet příležitostí ke spolupráci. Mimo jiné jsi se svými kolegy navštívila mnoho českých škol v zahraničí. Co na Tebe nejvíce zapůsobilo? Co Tě zaujalo a oslovilo, případně překvapilo, ať už pozitivně nebo negativně?
Celá síť českých škol v zahraničí je velice působivá, stejně jako její fungování. Před mým příchodem na ministerstvo jsem se zabývala více právem, proto musím přiznat, že jsem o vytvoření takto aktivní a propojené sítě českých škol v zahraničí příliš mnoho nevěděla. Nicméně hned po seznámení se s agendou mě oslovilo nadšení a zápal všech, kteří se o chod škol starají, ať už vedení škol, ale i samotných pedagogů nebo dokonce rodičů, kteří na úkor svého volného času vozí své děti o víkendu do školy….
A v neposlední řadě jsem byla velmi mile překvapena i dětmi, které do škol o víkendu dochází a snaží se zdokonalit v jazyce, který není zrovna lehký…
Tedy, když to shrnu, působivé mi přijde nadšení, se kterým se všichni zapojení, každý svým způsobem, snaží o udržení českého jazyka a kultury u krajanů žijících v zahraničí. Na začátku pro mě byl Program podpory českého kulturního dědictví, skrze který ministerstvo krajanské aktivity podporuje zejména, spíše abstraktní souhrn aktivit s přiděleným rozpočtem, postupně jsem stále více pronikala do jeho jednotlivých položek, stávaly se pro mě konkrétnější, viděla za tím konkrétní lidi, akce… a v důsledku to byla radost pracovat na jeho další podpoře a rozšíření.
Spolupráce se spolkem Česká škola bez hranic pro tebe jistě znamenala spoustu práce navíc – podněty a požadavky z českých škol v zahraničí, vycházející z podmínek vzdělávání českých občanů v zahraničí, které jsme shromáždili, jsi vždy erudovaně posoudila a následně ses snažila, z titulu své funkce, přetavit je do litery zákona, konkrétně školského. Co bylo nejtěžší, co se povedlo, co by bylo ještě potřeba?
Agendu podpory krajanských aktivit jsem nikdy nevnímala jako práci navíc. Byla to součást mé pracovní agendy, které jsem se chtěla věnovat. Řekla bych, že to byla její moc pěkná část 🙂
Fakt, že se na ministerstvo lidé obrací s novými náměty a nápady a my následně posuzujeme jejich opodstatněnost, je běžnou součástí mé práce. Od stolu v kanceláři ani logicky nemůžeme vědět do posledního detailu, co praxi trápí. Hodně mi ale pomohlo, že jsem mohla některé krajanské komunity navštívit, vyslechnout si jejich zástupce, podívat se do výuky… S konkrétní zkušeností se mi o to snadněji přesvědčovalo i další kolegy, že některé z předložených námětů mají smysl. Osobně jsem moc ráda, že se podařilo prosadit některé legislativní změny, jejichž cílem bylo zajistit českým školám v zahraničí větší stabilitu a dětem, které tam chodí, usnadnit život při případném návratu do České republiky a snad je tedy i motivovat pro víkendovou výuku.
A co bylo nejtěžší? Nejtěžší je vždy asi vybrat směr, kterým se vydáte, a strategii, jakou chcete dosáhnout zamýšlených cílů. Při legislativních úpravách jsme se vždy snažili volit cestu, která se bude nějakým způsobem inspirovat v tom, co školský zákon již zná. Čeští studenti ze zahraničí jsou v lecčems ve stejném postavení jako cizinci, kteří se chtějí zapojit do českého školského systému. Proto jsme se například pro organizaci přijímacích či maturitních zkoušek inspirovali touto úpravou. Když věříte v to, co děláte, snadněji se to vysvětluje ostatním. Byla jsem nicméně překvapená, kolik podporovatelů české školy v zahraničí mají i mezi zákonodárci.
Co by bylo ještě potřeba? Určitě by se našly ještě dílčí úpravy, které by šly zrealizovat. Přemýšleli jsme například, zda ještě trošku neupravit organizaci některých zkoušek pro děti přijíždějící ze zahraničí, aktuálně se diskutuje také širší možnost vzdělávání na dálku i v normální (tedy necovidové) době, takže by bylo určitě na zvážení, jakým způsobem toto zapojit při výuce dětí v zahraničí.
Co bys vzkázala českým školám v zahraničí (žákům, učitelům)?
Určitě bych jim popřála hodně elánu do další výuky. Vím, že docházet do školy, ať už v jakékoliv roli, o víkendu, ve volném čase, musí být náročné, že to chce často velké oběti. Ale věřím, že v tomto případě to stojí za to! Čeština je krásná (byť těžká) řeč a základy o reáliích své rodné země by každý vědět měl. Z mých návštěv krajanských komunit jsem vypozorovala velmi přátelskou atmosféru mezi rodinami dětí a učiteli, tak všem přeji, ať to takto vydrží. Máte můj obdiv.
…. ať už tvoje další profesionální dráha míří kamkoliv, přejeme Ti na ní hodně štěstí!
Danu Prudíkovou zpovídaly Lucie Boucher a Iva Jirovská
Fotografie: Setkání honorárních konzulů 19. 6. 2019 Praha Černínský palác. Zleva Iva Jirovská, Lucie Slavíková-Boucher, Dana Prudíková, Jiří Krátký a Tomáš Grulich. Autor: Broňa Vacková
