Senátor za Prahu 12 v letech 2006–2018, dlouhodobý předseda Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí.
Vystudoval filozofickou fakultu UK v Praze, obory historie a etnologie, po celý život se pak studiem a popularizací těchto dvou oborů zabýval.
Dlouhodobě se zajímal o osudy Čechů v zahraničí a zasazoval se o celospolečenské zlepšení vztahů k naší diaspoře.
Jako první přinesl do celospolečenské debaty otázku zahraničních Čechů, kteří odešli po roce 1989. Na jejich situaci, potřeby, vztah k mateřskému státu a jejich potenciální přínos upozorňovaly konference, které pod jeho vedením pořádala Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí (ve spolupráci s odbornými partnery – spolkem Česká škola bez hranic a Etnologickým ústavem AV ČR) v letech 2015–2017. Z těchto konferencí byly vydány sborníky; na ně pak navázala řada kulatých stolů s podobným tématem.
V roli předsedy Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí se mu podařilo v roce 2013 prosadit zákon o dvojím občanství. Ten umožnil navrácení českého státního občanství lidem, kterým bylo odňato v dobách bývalého komunistického režimu, nebo těm, kteří se ho museli vzdát z důvodu nemožnosti mít dvojí státní občanství. Následná novela tohoto zákona pak zahrnula i přímé potomky občanů, kteří nabyli zpět občanství na základě zákona z roku 2013.
Ve stejné roli se mu podařilo iniciovat vznik Meziresortní komise pro Čechy žijící v zahraničí, zřízené při kabinetu ministra zahraničních věcí. Ta svoji činnost zahájila v roce 2017.
Celý svůj aktivní politický život také prosazoval možnost korespondenční volby, která by Čechům v zahraničí umožnila být občany České republiky se všemi základními právy. Přál si, aby česká společnost přijala myšlenku, že i krajané v zahraničí jsou součástí českého národa.
Usiloval o to, aby byla vypracována nová koncepce krajanské politiky.
Byl neúnavným zastáncem českých škol v zahraničí, autor seznamu argumentů, proč je třeba školy v zahraničí nejen finančně, i když hlavně, podporovat. Díky jeho vytrvalé a dlouhodobé práci (a spolupráci se spolkem Česká škola bez hranic) byla upravena legislativa ve prospěch žáka – Čecha žijícího v zahraničí. To změnilo a zlepšilo život a práci všech českých škol v zahraničí.
Usilovně pracoval na tom, aby propojil všechny, kdo se v zahraničí hlásí k České republice – starší, kteří již svoji práci odvedli, a mladší, kteří teď mohou ukázat, co je v nich a v započaté práci pokračovat.
